4.9. - 25.9. 2002 Argentina

Již potřetí jsem se vydal na jižní polokouli do Argentiny. Tentokráte jsme byli tři a jelikož jen já jsem již v Argentině byl, měl jsem za úkol vše zajistit a takříkajíc jsem tomu šéfoval. Letěli jsme společně s Lubošem Kocianem a Jirkou Palackým s Air France. Z Prahy jsme tedy směřovali do Paříže a pak již do starého známého Buenos Aires. Tam jsme se museli dostat z mezinárodního letiště na tzv. Aeropurto domestico neboli Aeroparque. Zní to jednoduše, ale znamená to asi hodinu cesty, neboť tyto dvě letiště jsou vzdálena asi 40 kilometrů. Elegantním řešením asi za 12 amerických dolarů je použití taxíku. Nemáte starosti a nemusíte se mačkat v autobuse. Pak jsme si museli sehnat letenku dál do Mendozy což vyřešilo dalších 120 amerických dolarů a po nějakých 5 hodinách jsme opět seděli v letadle a směřovali dále na západ. V Mendoze jsme měli zajištěn pronájem auta. Tentokráte jsme dostali Renault Clio a v něm jsme pokračovali na jih do Malargüe. O nudnosti argentinských hlavních asfaltových silnic jsem se již zmiňoval při svých předchozích návštěvách, ale ilustrační foto nikdy neškodí.

Cestu vám pak zpestří maximálně díra v asfaltu, kterých bývá v některých částech požehnaně nebo kráva či kůň přebíhající přes cestu. V osobním autě a při rychlostech kolem 140 kilometrů v hodině je lepší se srážkám s těmito zvířaty raději vyhnout :o) Na asfaltové cesty si ale člověk moc zvykat nesmí, protože jakmile dorazíte do Malargüe a chcete se podívat kamkoliv dál tak máte co dělat s cestami jen málo odlišnými od tankodromu. Většina z nich je osobním automobilem průjezdná jen skutečně na hranici možností nebo vůbec. Jelikož už ale nějaké zkušenosti s cestováním zde mám a za volantem jsem si také ledacos dovolil většinou jsme dorazili tam kam jsme chtěli. I když to často nebylo jednoduché.

Mosty se tu většinou nestaví, protože to je moc drahé, takže brody nejsou ničím vyjímečným. Zejména v období kolem září a října je to velmi zajímavé, protože nahoře v Andách taje sníh a všude je mnohonásobně více vody. Malinkatý potůček tedy vypadá jako velice solidní řeka.

O tom jak se v Argentině jí hovoří výmluvně následující obrázky. Snad jen doplním, že po ekonomické krizi, která začala v prosinci 2001 je tam pro nás i docela levno. Pořádný steak s hranolkama se v této době dal pořídit asi za 3 dolary tedy přibližně 90 korun.