2.9. - 24.9. 2003 Argentina

Takže téměř přesně po roce jsem opět sedal s Petrem Schovánkem a Mirkem Palatkou v Ruzyni do Boeingu 737 směr Paříž CDG a pak dále již modernějším Boeingem 777 přes Atlantik do mě již docela dobře známé Argentiny. Po mezipřistání v Buenos Aires jsme si to zamířili do Santiaga de Chile a pak zpět přes Andy do Mendozy. Takže po jeden a půl dni a asi 19 hodinách čistého času strávených v různých letadlech jsme konečně vystoupili na letišti v Mendoze.

 

Již jsme nepokračovali nonstop do Malargue a dalších 500 kilometrů autem na jih jsme si nechali na druhý den. V Mendoze bylo opravdu krásně neboť příroda se pomalu probírala ze zimního spánku. To v Malargue bylo ještě o poznání chladněji.

     

Poprvé jsme nebyli ubytovaní v hotelu ale pronajali jsme si domek a to u paní Marty. Vyšlo to kupodivu levněji a rozhodně to bylo pohodlnější. Pár fotografií pro lepší představu rozhodně neuškodí :-)

       

Samotné Malargue se příliš za ten rok nezměnilo i když mám pocit, že se díky projektu Auger a s ním souvisejícím přílivu cizinců a peněz poněkud vzmáhá. Aby jste viděli jak vypadá takové typické městečko pod Andami na konci nekonečných Argentinských pamp tak tady je pár typických obrázků.

     

Samozřejmě že rozlehlé pampy nejsou pusté, ale sem tam člověk narazí na obydlí. Žít by jsem zde ovšem nechtěl. Jsou to samoty kde se opravdu jakoby zastavil čas a nějaká Argentinská ekonomická krize je jejím obyvatelům úplně ukradená.

   

Také je docela zajímavé pozorovat jaká auta jsou ještě schopná provozu a s co všechno můžete potkat na silnicích v Argentině. Fordka na prvním obrázku má v techničáku rok výroby 1928 a její majitel byl na ni náležitě hrdý. Musím říct, že nastartovala na první pokus bez zaváhání. Její majitel s ní také každý den jezdí neboť ji stále používá ke svému pohybu za obživou.

               

A pár pracovních fotografií na závěr, aby jste neměli pocit, že jsme sem jeli jenom za zábavou, ale že účel cesty byl opravdu pracovní.