Dámy a pánové,
už od 18. století považují dějiny vědy za její stěžejní úkol hledání souvislostí jevů a formování vztahu příčiny a následku. Ústřední roli přitom hraje pátrání po faktorech odpovědných za výskyt sledovaného jevu v opakovaných situacích.
Díky tomuto přístupu, tzv. paradigmatu vědy, bylo zjištěno, že za výskyt diabetu je odpovědno selhání produkce inzulínu Langerhansovými ostrůvky pankreatu, za vznik horečky omladnic popitevní sepse, za snížení hrubého národního produktu nízká produktivita práce národa. Podobných příkladů se dá uvádět bezpočet.
Předmětem mého odborného zájmu je už delší dobu, zhruba od mé plnoletosti, jev známý pod široce užívaným nepřesným názvem opilství, odborně alkoholická intoxikace. Na první pohled by se mohlo zdát, že není co zkoumat. Každý, kdo se kdy jen trochu přes míru napil, ví oč jde. Máme zde co činit s typickou situací pokusu konaného na sobě a pozorování založeného na introspekci. Jde o alkohol - metlu lidstva a příčinu opilství.
Hodlám ukázat, dámy a pánové, že tento přístup je povrchní - a rozhodně neobstojí před možnostmi vyčerpávající vědecké analýzy.
Ano, je pravda, že v pivu, rumu, slivovici i ve víně je přítomen alkohol. Metody chemické analýzy jsou jistě nezpochybnitelné.
Já se však ptám: Zabýval se někdo tím, že ve všech tzv. alkoholických nápojích je také přítomna voda? A je jí tam požehnaně. Zpravidla víc než alkoholu:
takže moje otázka zní: Jak víme, že voda je na výskytu námi sledovaného jevu nevinně? Podle všech zákonů vědeckého úsudku zůstává voda přinejmenším podezřelá. Z čeho se soudí na její nevinu? Vždyť platí, řečeno slovy možná trochu vulgárními: Není opice, v níž by se voda neomočila!
Věnujte prosím pozornost tomuto dokonce kvantitativnímu úsudku: Čím víc je kdo namazaný, tím víc vody vypil! Toto tvrzení je nevyvratitelné.
Vedl jsem v téhle věci pokus. Kontrolovaný experiment podle stejných zásad, které se respektují v laboratořích a vědeckých ústavech nebo třeba na klinikách kam i vy jako pacienti občas docházíte.
Soubor pokusných subjektů tvořili kamarádi s nimiž jsem seděl ve sklepě. Pili jsme - a já přitom počítal sklenky. O každém jsem vedl statistiku jím vyprázdněných sklenek. Ze získaných údajů jsem pak přepočtem odvodil množství vypité vody a mohu vás ujistit, že úsudek výše vyslovený platí naprosto přesně: Ti, kterým se jazyk nejvíc pletl opravdu měli vypito nejvíce vody!
Že je v souvislosti s pitím a podnapilostí voda podezřelá dokládá už biblický příběh o svatbě v Káni Galilejské.
Zajděme ještě trochu hlouběji, totiž až k samotnému aktu Stvoření. Člověka, jak známo, stvořil Hospodin k obrazu svému. Slyšte pozorně - k obrazu, ne pod obraz. V Káni Galilejské pak jeho syn, v situaci, kdy už nebylo co pít a žízeň dosud nepohasla přeměnil vodu ve víno. Člověk tuto schopnost také využívá, dokonce velice úspěšně a systematicky, ale s tím drobným rozdílem, že onu transformaci látek učinil inverzní: člověk nemění vodu ve víno, nýbrž víno křtí vodou. Ta voda v tom prostě pořád je, což podezřelost nijak nevyvrací.
Otázkou abstinence Stvořitele se zabývat nebudeme, přestože jde o téma vědecky nepochybně zajímavé a nosné. Zmíněný problém nabývá na aktuálnosti také tím, že podle názoru některých kosmologů, filozofů, národohospodářů, ekonomů, politiků a jiných odborníků takový zmatek, jakým dnešní svět nepochybně je, nikdo ve střízlivém stavu způsobit nemohl.
Takže teď, když se souvislost vody s námi studovaným jevem intoxikace potvrdila nastal čas formulovat některé zásadní otázky, jejichž společenská závažnost je nepochybná.
Dámy a pánové, dost možná jsem některým z vás zviklal jejich ustálené představy a názory. To ovšem patří k základním predikátům vědy - vyvolávat nejistotu, aby mohla být zasévána semena nových jistot.
Vědci jsou také lidé, se všemi lidskými slabostmi, včetně pozitivní vazby k vodě. Ovšem věda, dámy a pánové, ta se nemýlí!
Copyright 2006 - Martin Vlček (Rowing)
Updated: 14 July 2006 - 7:06