Ecce Homo Šternberk 9. 6. 2002 - Sjezd na inline bruslích

autor Marek Polák - Pracant

Sjezd se pořádal opět v rámci závodů aut do vrchu o přestávce mezi jednotlivými jízdami speciálů. Pořadatelem byl opět pan Kráčmar (firma Tempish). Délka tratě 7800 m.

Stejně jako minulý rok již od soboty pršelo, takže se do poslední chvíle nevědělo, zda se vůbec pojede. Také na místo srazu v neděli v 11 hodin dopoledne přijelo asi jen 12 účastníků, z toho 5 klučinů ve věku kolem 10 let. Zbytek tj. 7 jakž takž dospělých členů byl Franta Kráčmar, dva závodníci z Prostějova, jeden šílenec z Jesenických hor, Rowing, Marťa Guru Henrouš a já (Pracant). Naštěstí od rána moc nepršelo, takže silnice byla jakž takž suchá, pouze u krajnice nebo ve stínu pod stromy se sem tam nějaká kaluž objevila. Na start jsme všichni byli společně vyvezeni v uzavřené korbě dodávky, kde jsme se po sobě celkem dost váleli, neboť řidiče jaksi stav jeho nákladu očividně nezajímal. Navíc naprostá tma uvnitř zajišťovala naprostou anonymitu,takze když jste dostali bruslí do hlavy, nikdy jste si nebyli jistí, jestli jste to řádně vrátili tomu pravému. Na startu jsme tedy všichni vypadli totálně dobití a lehce dezorientovaní, ale naštěstí všichni věděli, že se jedná o sjezd, takže po odstartování automaticky všichni zamířili směrem dolů.

Letos už nás nikoho nepřekvapilo,že hned na startu každý nasadil brutální tempo, navzdory předcházejícím kecům ve smyslu "já nepojedu rychle, jen tak obloučkama to lehce a pomalu sjedu" atd. Takže asi první kilometr jeli všichni (nás 7) jakž takž po hromadě (malí kluci byli bohužel váhově někde jinde, a mnozí z nich měli agressivky, takže jim to tak rychle nejelo a asi se pořádně nadřeli).

Po asi 2 minutách jízdy mi najednou Rowing zmizel. Ne že by ujel, ale jak jel vedle mě, tak najednou zničeho nic vedle mě nebyl. Poněvadž sem měl dost práce sám se sebou, tak sem tomu nevěnoval pozornost a navíc Rowing se umí vždy o sebe postarat sám. Původně sem myslel, že zastavil a počkal na doprovodné auto, kde jela Evča, aby mu udělala nějaké akční fotky. Prostě jinak sem si nedovedl vysvětlit, proč by tak rychle zmizel. To že by spadl mě ani ve snu nenapadlo, neb Rowing nikdy nepadá (aspoň mě o tom neustále utvrzuje, takže mi nezbývá, než mu věřit :))) Ale rozuzlení tohohle záhadného zmizení mě čekalo v cíli :))) No já osobně bych nikdy neřekl, že když pojedu z kopce, tak že se nadřu. Ale asi po 3 km sem byl totálně vyfluslej a záda mi jaksi odcházely, takže sem byl rád, že jsem do cíle vůbec dojel.

Po celé trati chodili lidi i přes upozornění pořadatelů, že mezi přestávkou závodu aut do vrchu, nemají na trati co dělat. Občas byli celkem roztáhlí po celé silnici, takže když člověk kolem nich prohučel, tak jen uslyšel za sebou něco o sebevrazích atd. atd. Občas byly části trati místy posypané pískem, neb se tam asi krapítek vylil olej z aut. Tomu je také radno se vyhnout.

Do cíle sem vlítl 6-tej, kde se za pár sekund odhalila záhada Rowingova zmizení. Ten za přijel asi za 5 vteřin. Tak prej nezmizel jen tak, ale trošku si nahoře přibrzdil kolenem a dlaní o asfalt a to ho prej krapítek zbrzdilo. No ale aspoň někdo z nás si odnesl silniční vyrážku!!

Jako první dojeli opět kluci z Prostějova, kteří celou dobu jeli v tandemu, pak Franta Kráčmar, pak champion z Jeseníku, za ním Henrouš, za ním já, pak Rowas a pak zbytek.

Celý sjezd asi netrval déle než 12 minut.Bohužel nikdo z nás jaksi čas něměřil, neb zde nijak o vítěze nejde, ale jde o ten hukot,neb je to fakt super sjezd. Jak říkám - hukot, který stojí za to si vyzkoušet. Pokud si umíte přibrzdit T-čkem, nebo máte brzdičku na brusli a umíte si s ní přibrzdit, opravdu není problém downhill Ecce Homo bez problému zdolat.

Takže doufám naviděnou na podzim ve Šternberku, kdy se jede o 2 km kratší trať než v létě!